Dobra – kůže, z níž voní středověk

Její výrobky vás přenesou do doby Karla IV. i před ni. Jana Skalská Obročníková tvoří koženou obuv a doplňky podle autentických historických nálezů a s využitím dobových technologií. Pod rodinnou značkou Dobra provozuje e-shop, potkat ji můžete i na trzích.

Jak jste se dostala k historickým koženým výrobkům?

Moji rodiče založili tuhle firmu v devadesátých letech, po čase začali jezdit na trhy. V Německu se potkali se skupinou, která oživuje raný středověk, tak jsem s nimi od svých pěti let jezdila za Vikingy. (směje se) V Praze jsem se během studia vysoké školy skamarádila s lidmi ze spolku Doba Karlova, kteří potřebovali kožené doplňky z daného období. Začala jsem jim je vyrábět.

Studovala jste historii?

Ne, architekturu a stavitelství. Vím, je to dost odlišné, ale hned po škole jsem si založila živnost a převzala firmu od rodičů. Vyrůstala jsem v kožedělné dílně, odmalička jsem tam pomáhala, jezdila jsem s rodiči na trhy… Hodně jsem se toho naučila od nich, tatínek mi pak zařídil i kurzy ve Zlíně a několik dalších. Pokud jde o archeologii, vyhledávám si odborné podklady, snažím se vzdělávat sama. V poslední době jsem investovala do konzervování archeologických usní, to je pro mě úplně fascinující.

Musíte při výrobě historických kožených doplňků také dodržovat dobové postupy?

Určitě. Začala jsem s tím, co mě učil tatínek, který je vyučený sedlář. Sám používal staré nářadí, to mám z většiny po něm. Díky kontaktu s archeologií a se skvělou švýcarskou odbornicí Marquitou Volkenovou jsem byla schopná posunout se ještě dál. Nechala jsem si vyrobit obuvnická kopyta podle originálů ze 14. století, naučila jsem se šít kančí štětinou. Paní Volkenová mi ukázala specifické historické postupy. Díky nim a historickým nástrojům vypadají výrobky daleko uvěřitelněji.

Je hodně složité vyhledat si informace o kožedělné výrobě ze 14. století?

V Česku je teď na scéně archeologie organických artefaktů trochu mezera. Byla tady stará garda, která postupně odchází, teď je několik mladých jmen, která se tomu věnují. Třeba pan Aleš Hoch z Jihlavy. Jsem členkou Archaeological Leather Group, což je britský spolek, který sdružuje lidi z celého světa, co se zajímají o archeologii kůže. Od nich získávám spoustu informací od technologie přes řemeslo a nálezy až po nějaká dobová vyobrazení. Jsou neuvěřitelná studnice informací.

Jaká je poptávka po tak specifickém zboží, které vyrábíte?

Dělávala jsem hlavně vikingské boty, během doby covidu jsem spustila e-shop. Studovala jsem nějaké marketingové materiály a zjistila jsem, že u spousty produktů na trhu chybí reálný historický základ. Do toho jsem se pustila – zčásti to byl marketingový nástroj, zčásti moje touha po tom, abych svému zboží dala nadstavbu. Abych nevyráběla například jen historizující brašnu, ale historickou brašnu podle reálného nálezu vypracovanou odpovídající technologií. To je taková nadstavba vůči konkurenci, která mě zároveň hrozně baví.

„Aby si vybrali obor, který je opravdu těší a naplňuje. Aby pak nebyli unavení z toho, že je to hodně práce.“ To je rada, kterou má
Jana Skalská Obročníková pro začínající podnikatele. 

Zároveň ale vyrábíte také moderní kožené věci. Nejste tedy omezená na historické kousky?

To nás provází od začátku podnikání. Rodiče už v devadesátých letech začali dělat lisované vzory, jako jedni z mála si formy vyráběli sami. Tatínek díky tomu tehdy získal třeba také zakázku na armádní opasky. Od té doby děláme i současné zboží. A historické motivy dáváme i na ně, protože jsou hezké a přijde nám jako škoda využít je jen na úzkou škálu oživených historických výrobků.

Je nějaký výrobek, na který jste obzvlášť pyšná?

Jako poslední jsem vyráběla brašničku podle nálezu z Francie z 15. století. Je celoplošně tepaná, dělala jsem ji podle fotografie z muzea ve Spojených státech. Tenhle projekt mě hodně těšil, zatím jsem neudělala nic lepšího. To teprve přijde. (směje se)

Proč jste si vybrala terminál Comgate?

Na základě rešerše a toho, co nabízí oproti konkurenci – vychází relativně levně, přitom je to celkem pružné zařízení, které s sebou můžu brát na trhy. V poměru cena/výkon splňuje nejlíp to, co od terminálu jako malý výrobce potřebuju. Hrozně bych chtěla i bránu do e-shopu, ale v tuhle chvíli ji nemůžu spárovat.

Co by podle vás mělo být v podnikání férovější?

To je těžká otázka. Já si nepřipadám nijak škodná. Zákazníky nešidím, nikdo mě nešidí, takže nevidím nic, co by bylo nefér a co by mi bránilo provozovat to, co provozuju. Jsem ráda, že žiju v takové společnosti.

Měla byste nějakou radu pro ostatní podnikatele?

Aby si vybrali obor, který je opravdu těší a naplňuje. Aby pak nebyli unavení z toho, že je to hodně práce.

(autor úvodní fotografie Thief of Souls)