Ekopanenky.cz – od panenky pro dceru po fungující e-shop

S panenkami jste začala, když jste jednu vyrobila pro dceru. Jak jste se rozhodla, že z toho uděláte podnikání?

Vzešlo to od zákazníků. Oslovili mě z jednoho stacionáře, kde potřebovali velké panenky, se kterými cvičí fyzioterapeuti. To mě nasměrovalo k novému typu výroby. Musela jsem si kvůli tomu zařídit živnostenský list, protože ode mě potřebovali fakturu. Tak se z koníčku stala živnost – promyšlený byznys plán za tím není.

Měla jste nějaké předchozí zkušenosti s podnikáním, nebo jste se učila za běhu?

Všechno za běhu. Navštěvovala jsem nějaké podnikatelské kurzy, abych zjistila něco o cenotvorbě… Formálnější vzdělání mám, na vyšší odborné škole jsme měli přednášky o marketingu, PR, ale všechno bylo zaměřené spíš na velké korporáty. Když člověk spadne do podnikání sám za sebe, učí se všechno od začátku.

Měla jste to právě pro tu spontánnost složité?

Měla jsem pozvolný rozjezd. Byla jsem doma s dětmi, nemusela jsem nutně okamžitě generovat zisky. Mohla jsem si jet v klídku, srovnat si postupně priority, fyziopanenky pořádně vychytat… Stejně se moje podnikání pořád vyvíjí. A takhle to bylo příjemnější, než kdybych měla rozjet byznys a během několika měsíců generovat zisky. To by bylo skoro nemožné.

Za jak dlouho jste si mohla říct, že vás šití panenek uživí?

Ještě i teď si někdy říkám, že mě neuživí. (směje se) Jsou to takové vlny – chvíli to je super, pak nastane propad. To je tím, že jsem sama, ne velká firma, kde je jeden člověk zastupitelný. Takhle když z výroby vypadnu, výroba stojí. Ale jeden okamžik byl – když jsem začala na internetu prodávat materiály na šití panenek, pochopila jsem, že tudy vede cesta. E-shop s materiály není závislý na tom, kolik panenek stihnu vyrobit, je to dobrý alternativní zdroj. Když jsem podnikání rozdělila do více kanálů, uvědomila jsem si, že to může fungovat. Dokud jsem byla závislá na tom, kolik jsem schopná ušít, nebyla to cesta – mám nějakou omezenou kapacitu, a když jsem si všechno propočítala, panenka by stála tolik, že by si ji nikdo nekoupil.

Prodejem materiálů podporujete i kurzy šití panenek, že?

Přesně tak. Prodávám i střihy, napsala jsem dvě knížky s návody a střihy, všechno mám propojené.

Vychováváte tedy generaci žen, které si budou šít panenky doma samy?

Ano, některé už s tím začínají i v malém podnikat, tvoří ve svém volném čase, ukazují svoje výtvory. Je to skvělé, to mě baví.

V nabídce máte různé fyziopanenky, terapeutické panenky, panenky novorozeňat… K čemu slouží?

Fyziopanenky šiju nejčastěji. Fyzioterapeuti na nich učí Vojtovu metodu, ukazují ji rodičům. Panenky jsou navrženy tak, aby byly milé, od rodičů se pak dozvídám, že se dítěti panenka na ergoterapii líbila. O to je pro ně návštěva fyzioterapeuta nebo ergoterapeuta míň traumatizující. Některé panenky používají laktační poradkyně, ukazují na nich manipulaci s dětmi. Šila jsem panenku i do mateřské školy, kde ji používali v kruhu pro komunikaci s dětmi – panenka se svěřovala paní učitelce se svými trápeními, děti jí mohly radit. Díky tomu se mohly řešit třeba i konflikty mezi dětmi

Na webu máte třeba i panenku novorozence s placentou. Ta je nejoriginálnější?

To byla specifická zakázka od jedné porodní asistentky – musela jsem vychytat, aby panenka šla porodit modelem pánve. Musela být těžká jako opravdové miminko, ale zároveň dost flexibilní na to, aby prošla. Dělaly jsme dílčí úpravy i během výroby. A musela jsem se i dost vzdělat, abych věděla, jak vypadá placenta ze všech stran. Ta porodní asistentka pak s panenkou maminkám ukazuje, jak celý porod probíhá. To mi přijde skvělé. A pokud jde o originální panenky, jednou jsem třeba šila jednu, která měla každé oko jinak barevné. To bylo pro dítě, které mělo taky takhle zbarvené oči.

Používáte speciální materiály?

Ano. Úplety, které jsou určené pro šití panenek. Mají skvělé vlastnosti – dobře se s nimi pracuje, nežmolkují, nešpiní, vydrží dlouho pěkné. Kdybych využila jiný, levnější materiál, což jsem taky zkoušela, panenka během krátké chvíle zhadrovatí, ztratí formu. Panenky jsou pak sice dražší, ale také kvalitnější. A práce s materiálem je jednodušší. Používám hodně ovčí vlnu, která má samočistící schopnost, panenka pak je v podstatě i kompostovatelná. Ano, využívám i syntetické nitě, protože jsem nenašla stejně pevnou přírodní alternativu, ale žádné mikroplasty z panenky nejsou. Když doslouží, dá se vrátit zpátky do přírody.

Je tohle pro vás důležitý aspekt? Slovo eko máte i v názvu.

Název mi kdysi vymyslely děti, ten jsem už nevyměnila. Začínala jsem s čistě přírodními materiály, byla jsem správná biomatka. A zůstala jsem u nich, protože přírodní materiály jsou příjemné na omak. Když dítě drží panenku v náruči, materiál přijme tělesné teplo. Nejsou tvrdé a studené jako plastové panenky. Děti je mají rády i v postýlkách.

Proč jste si vybrala platební bránu Comgate a jak jste s ní spokojená?

Spokojená jsem moc. Vidím i podle chování zákazníků na e-shopu, že většina lidí platí přes bránu. Je to pro ně pohodlíčko, třeba při nákupu elektronických střihů a návodů zaplatí, stáhnou a hned můžou začít tvořit. A pohodlné to je vlastně i pro mě. Hned vidím, že přišla platba, a můžu začít chystat objednávku. Nemusím nijak složitě hledat v bankovnictví, jestli mi zákazník peníze neposlal s jiným variabilním symbolem nebo jestli je neposlal na jiný účet.

Co by podle vás mělo být v podnikání férovější?

Pro mě je důležité vidět ceny – aby člověk věděl, kolik za co zaplatí. Jeden dopravce mi teď změnil sazebník a nevím dopředu, kolik stojí doprava balíku. Na faktuře pak jsou poplatky za benzin, ještě nějaké další… Chápu to, ale je pro mě těžké dobrat se toho, kolik mě balík stojí. Dávám přednost jasně komunikovaným cenám.

Co byste poradila ostatním podnikatelům?

Určitě nepodceňovat vzdělávání a správně nastavit ceny. Myslím, že hlavně ženy mají tendenci se podceňovat, pak se divíme, že nemáme započítané sociální a zdravotní pojištění… Podle mě je to základ. A při výrobě je důležité nebát se postupně zvyšovat ceny podle toho, jak zlepšujete svoje dovednosti a vyrábíte stále kvalitnější produkty.

Když to zmiňujete, vaše panenky jsou docela drahé. Nebála jste se, že o ně kvůli tomu nebude zájem?  

Zvedala jsem to postupně, začínala jsem na směšných cenách. Když jsem si je pak propočítala, zjistila jsem, že jsem výrobu na začátku skoro dotovala. Pak jsem si uvědomila, co všechno za tím je, a začala jsem zdražovat. Usoudila jsem, že je pro mě lepší ušít jednu panenku za devět tisíc, než tři panenky za dva tisíce. Můžu se jí věnovat, mám na to víc času, nedostanu se do stavu, kdy nestíhám poptávku, nemám z toho radost a to se pak odráží i na tom samotném výrobku. Za cenou si stojím – a terapeutické panenky jsou spíš pracovní pomůcky než hračky. Sama bych své dceři také nekoupila na hraní panenku za devět tisíc. Proto se soustředím na kurzy a střihy, práce je totiž na panence nejcennější – a rodiče ji tak s láskou můžou investovat do výroby sami.

„Při výrobě je důležité nebát se postupně zvyšovat ceny podle toho, jak zlepšujete svoje dovednosti a vyrábíte stále kvalitnější produkty,“ říká Tereza Jarošová, majitelka e-shopu www.ekopanenky.cz.