Literárna čajovňa – hledání perfektního čaje

Na začátku byla čajovna, ve které jste si mohli nabídnout i drobné občerstvení nebo koupit knihu. Postupně se ale tým v čele s Mariánem Mazagem omezil na úzkou specializaci – čaje hledají přímo v Asii, odebírají je přímo od dodavatelů a chtějí, aby jejich Literárna čajovňa určovala trendy v kvalitě.

Jak jste začali obchodovat s čajem?

Čaj byl pro mě už delší dobu koníčkem, a když jsem se rozhodoval, co se životem, přišlo mi jako dobrý nápad věnovat se mu. A doteď to tak je. Stále je to koníček, jen mě už teď i živí.

Bylo to správné rozhodnutí?

Je to dost těžká oblast, hlavně segment, ve kterém působíme my – vozíme prémiové, špičkové čaje, zjednodušeně bych je nazval řemeslnými. Jsou z malých farem, jde tedy o dražší zboží. Nabízíme ho na trhu, kde se čaje pije dost, ale ne tak jako v Asii, kde je o hodně víc lidí, kteří by to uměli ocenit. To znamená, že po obchodní stránce je to náročnější. Tomu, kdo se chce věnovat byznysu, bych to nedoporučoval, ale u mě to bylo spojené s koníčkem, vášní. Mám rád čaj i jemnou estetiku různého příslušenství. Naplňuje mě to i v jiných oblastech, což mi kompenzuje to, že je to podnikatelsky náročnější.

Jak vypadá trh s čajem v současnosti? V devadesátých letech byl na Slovensku a v Česku boom čajoven.

Přesně jak říkáte – to bylo zároveň období, kdy jsem se k čaji dostal. Dnes se trh úplně změnil, z boomu už se žít nedá. To, v čem byly všechny čajovny jedinečné, převzaly kavárny, bistra… Tehdy bylo zajímavé mít starý nábytek zkombinovaný s nějakým indickým šátkem, dnes by bylo těžké někoho tím oslovit. Interiéry tvoří architekti, všechno se profesionalizovalo. Od začátku jsme se chtěli vydat jiným směrem, odlišit se. Měli jsme širokou nabídku, podávali jsme kávu, drobná jídla – kuskus, hummus a podobně. Za dvanáct let se to vyvinulo tak, že teď jste do minuty chůze od nás ve špičkovém vyhlášeném bistru, do další minuty ve specializované kavárně, na druhou stranu je čokolatérie… Proto pro nás bylo přirozené zaměřit se také na to, v čem jsme výjimeční. Dnes si u nás nedáte nic jiného než čaj a tradiční japonské čajové sladkosti. Přidali jsme e-shop, začali jsme si čaje vozit sami. Prodáváme i jako velkoobchod, mnoho z těch kaváren a bister od nás nakupuje. Nesnažíme se jim konkurovat, jsme zaměření na fajnšmekry, kteří chtějí dostat čaj správně připravený a naservírovaný. Dodáváme i za hranice města a země, například i do Česka.

„Pro mě je transparentnost na prvním místě v podnikání i v životě. Žádné zákulisní hry. Jde také o sociální spravedlnost – jsme velmi transparentní vůči zaměstnancům, otevřeně se bavíme o penězích, o příjmech. Snažíme se, aby i oni měli pocit, že když se firmě daří, mají z toho prospěch,“ říká Marián Mazga z Literární čajovny v Bratislavě

Pořádáte i degustace. Je těžké naučit lidi rozpoznat kvalitní čaj?

Děláme mnoho vzdělávacích eventů i proto, že mě baví pracovat s lidmi. Každý chápe, že je rozdíl mezi sáčkovým a sypaným čajem. Určité povědomí v mainstreamu existuje, ale statisticky to bude tak, že většina lidí nemá čas tuto problematiku řešit. Vzdělávání je pro nás důležité ve skupině, která nuance v čajích řešit chce. Vysvětlujeme, že není nezbytně terno, když si člověk koupí sypaný čaj leckde v obchodě. I takový může pocházet z běžné masové produkce, může být pěstovaný konvenčním způsobem za použití množství chemie a může mít nezajímavý chuťový profil. Velcí dodavatelé nakoupí čaj a prodávají ho dva tři roky, přitom u zeleného čaje je po půl roce cítit rozdíl, po roce už je starý a po dvou letech je z něj nepoužitelná věc. Někdy ho využívají tak, že ho míchají s ovocem, aromatizují ho, protože ten čaj by sám o sobě žádné příjemné aroma neměl. 

Jaké čaje prodáváte vy?

Vozíme několikrát ročně čerstvé. Na jaře jarní sběry, v létě letní, na podzim podzimní… Vozíme širokou paletu, ale menší množství z jednotlivých čajů. Nevydrží nám tedy tak dlouho, aby zestárly. Je to úplně jiná kategorie. Přirovnávám to k vínu – každý pochopí, že je rozdíl mezi krabicovým a lahvovým vínem, ale potom je důležité rozpoznat, jaký rozdíl je mezi dražším vínem z Teska a vínem z vinotéky. V tom už se běžný člověk nevyzná, od toho jsou sommeliéři, kteří umějí o vínu povídat a rozdíl vysvětlit. A stejně fungujeme my. Taky lidem říkám, když k nám přijdou, že teď vstoupili do vinotéky, jen zaměřené na čaj. Bavíme se o rozdílech mezi odrůdami a odlišnostech u jednotlivých pěstitelů.

Kde jste tyto vědomosti čerpal vy? Slovensko ani Česko, kde jste začínal, nejsou čajové země.

Slovensko a Česko mají mnoho věcí společných, ty je odlišují od okolních zemí. Je to tu jiné než v Polsku, Maďarsku, Německu… V čajové kultuře to platí stoprocentně. Československo je úplný unikát v intenzitě zájmu o čaj a v bohatosti sítě čajoven. Na Slovensku má čajovnu běžně desetitisícové město, přitom třeba v Berlíně máte problém nějakou najít. Podhoubí je tu tedy dobré. Já jsem začínal v české síti Dobrá čajovna, která funguje od devadesátých let – tam už v té době měli velmi dobrý přehled, širokou nabídku, velmi kvalitní zboží. Od samého začátku jsem pracoval s odborníky a nikdy se to nezměnilo.  

Učil jste se tedy v praxi?

Ano. Spolu s čajem ke mně přicházely informace. Za dvacet let, co se čaji věnuju, se velmi zpřesnily. Na začátku jsme netušili, jak je to s čajem puerh, jak se dělá tmavý, jak světlý. Tehdy nebyly Instagram, Facebook, svět nebyl tak globalizovaný. Vedlo mě to k tomu, že jsem cestoval do Asie a učil se tam. Trávil jsem čas na farmách a bavil jsem se s lidmi, kteří čaje pěstují a vyrábějí. První cesta byla do Darjeelingu, zajímaly mě různé typy kultivarů, keříků… V té době jsem je nemohl vyhledat, vygooglit. Potom jsem postupně navštívil různé země a naučil se čaj sbírat, zpracovat… Osobní zážitek je nejvěrohodnější. Když mluvím o tom, jak se zpracovává zelený čaj, neříkám něco, co jsem si přečetl, ale co jsem sám dělal. 

Je vaše čajovna výjimečná spojením s literaturou?

Ten název jsme si trochu vypůjčili od jedné naší oblíbené čajovny v Brně. Líbila se nám atmosférou, líbilo se nám spojení čaje a knih. Na začátku jsme to tak měli nastavené – prodávali jsme nové knížky, později přibyl antikvariát, který je tu dodnes. Po různých proměnách trhu, o kterých jsem mluvil, máme knížky spíš jako dekoraci. Název zůstal a lepší jsme nevymysleli. Ve skutečnosti už s literaturou moc společného nemáme. Ve středu pozornosti je teď čaj, jiným věcem se nevěnujeme, Snažíme se být podnikem, který v čajovém světě udává trendy v kvalitě služeb a zboží.

Na webu píšete o férovosti a transparentnosti v obchodě s čajem. Co by podle vás mělo být v podnikání férovější?

Pro mě je transparentnost na prvním místě v podnikání i v životě. Žádné zákulisní hry. Jde také o sociální spravedlnost – jsme velmi transparentní vůči zaměstnancům, otevřeně se bavíme o penězích, o příjmech. Snažíme se, aby i oni měli pocit, že když se firmě daří, mají z toho prospěch. Nerad bych, aby to brali tak, že u nás marní čas, který nám prodávají. A klíčový je vztah k zákazníkovi – aby měl co nejvíc informací, aby znal všechno, co o čaji dokážeme zjistit, ale aby měl informace také o tom, co zjistit nedokážeme. Nehrajeme si na to, že známe všechno. Ukazujeme i vlastní limity.

Proč jste si vybrali služby Comgate?

Když jsme rozbíhali a ladili e-shop, měli jsme na výběr několik možností. V té chvíli mi vyšlo, že má Comgate nejlepší podmínky. Byl to výsledek aktuálního průzkumu, a abych řekl pravdu, dlouhodobě tento trh nesleduju. Spoléhám se na vás, že děláte věci dobře. (směje se)

Na závěr se vás musím zeptat, jaký je váš oblíbený čaj.

To je záludná otázka. Těžko se na ni odpovídá i proto, že jsem rozmazlený. Ve třech obdobích – na jaře, v létě a na podzim – mi chodí čerstvé věci, takže mám stále co ochutnávat. To mě baví nejvíc. Mám několik čajů, které piju během celého roku, ale i ty se mi mění. Mám rád pestrost, neuměl bych si vybrat jen jeden.